Po ukrutně dlouhém letu a krátkém intermezzu v Taipei jsme konečně dorazili do hlavního města Vietnamu. Ovšem nečekejte žádný vyčerpávající popis místních památek, zdá se, že oba se právě shodně nacházíme ve stadiu "syndrom kulturního vyhoření". A co nás tedy v Hanoji vlastně oslovilo?
Samozřejmě vynikající jídlo - Pho bo, Smažené nudle, rýže na mnoho způsobů. Občas trpím děsivým dojmem, že za ty tři týdny ani zdaleka nestihnu ochutnat vše, co jihovýchodní Asie nabízí. Jakub, zřejmě hnán stejným pocitem, si dokonce dopřál jednu extra slimáčí lahůdku. Mně osobně přišla všechno jen ne lahodná .
Rozdělení rozličných krámků, obchůdků a řemeslnických dílen do jednotlivých čtvrti. Žádné evropské sem tam něco a „přece si neotevřu stejnou provozovnu jako soused". Naopak. Šup se všemi obuvníky / kavárníky / restauratéry či kadeřníky na jedno místo. Ať žije zdravá konkurence!
Silvestrovské hýřeni v nefalšovaném hanojském baru. Jeho elitní úroveň potvrzuje pestrost osazenstva (včetně dvou dam lehkého oblečení a pravděpodobně i mravů), kvalitní discohudba, hustá kouřová mlha a v neposlední řadě i můj lehce zelený obličej z následujícího rána. Pro jednou tedy doufám, že se tentokrát heslo "Jak na Nový rok tak po celý rok" nenaplní.
Zapsala Martina 2. 1. 2014
1 komentář:
Děkujeme za pohled, dorazil, i když už nebyl adresován
na "bílou dřevostavbu" :o)
z.psice
Okomentovat